Americký psycholog Albert Mahrebian zkoumal v 60 letech, jakým způsobem se tři složky naší komunikace (řeč těla, tón hlasu a slova) podílejí na celkovém vyznění toho, co říkáme.
Výsledky této studie se dodnes citují ve velkém. Tvrdí, že: – 55 % komunikace zajišťuje tělo, – 38 % jde na vrub hlasu, – a 7 % zbývá na slova.
Určitě ta čísla znáte.
O uvedených procentech bychom mohli s úspěchem pochybovat. Dokonce sám autor tvrdí, že jsou výsledkem velmi specifické situace a nemusí platit pokaždé.
Pro nás je použití tří komunikačních kanálů zajímavé z jiného důvodu. Fungují vůči sobě jako kontrolní mechanizmus. Měly by při komunikaci všechny „mluvit“ stejně. V opačném případě získáte pocit, že něco není v pořádku. Někdo vám asi neříká pravdu…
Určitě jste zažili situaci, kdy vám kolega v práci něco říkal, ale vy jste mu nevěřili. Ani jste přesně nevěděli proč. Prozradilo jej jeho tělo. Mluvilo jinak, než slova, která říkal.
Funguje to ale i obráceně.
Pokud někomu píšete dopis, máte k dispozici pouze slova. Nic jiného. Nemůžete použít hlas a zdůraznit jím význam své zprávy. Nemůžete podpořit slova vhodným postojem těla. Chybí vám 2 ze 3 komunikačních kanálů.
Zbývá vám jediné – dostat vše do slov.
Je to stejné, jako byste s někým chtěli mluvit přes dveře klíčovou dírkou.
Aby vám na druhé straně rozuměli, musíte si: – vše pečlivě rozmyslet, – jasně formulovat, co chcete říci, – a být velmi struční.
Až budete příště psát dopis, představte si, že musí projít klíčovou dírkou.
Je to dobré cvičení.
