Menu Hledat
Nedá se to číst První český blog o tom,
jak si psát s klienty

Navrch fuj – vespod fuj

| 4 minuty čtení

Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají. A krásné dopisy posílají.

Znáte to. Nejdříve přijdou barevné letáčky, usměvavé slečny, modrá obloha a šťastné zítřky. Ty ale pouze za předpokladu, že si koupíte nabízenou službu.

Pokud tak uděláte a rozhodnete se podepsat smlouvu, dobrovolně se odsoudíte k pravidelné komunikaci s vaším dodavatelem.

V tom okamžiku ale zapomeňte na hezké slečny a modrou oblohu.

A možná i ty šťastné zítřky.

Dopis jako chudý příbuzný?

První dopis, který od nich dostanete, bude vypadat tak trochu zvláštně.

Bude mít ošuntělý kabát, trochu prošoupané boty a možná bude i trochu shrbený. Jako chudý příbuzný. Pravděpodobně získáte pocit, že s vámi komunikuje úplně jiná firma, než s kterou jste se bavili při prodeji.

Vzhled dokumentů je bolavým místem dopisů od řady firem – ať už jsou to banky, pojišťovny nebo kdokoli jiný. Nevím, kde se to mínění přesně vzalo, ale řada firem má opravdu pocit, že se klientovi po podpisu smlouvy již nemusí věnovat.

A že jej může „odbýt“ dopisem druhé či třetí kategorie. Vždyť ho má na pár let jako zákazníka jistého, ne?

Každá rozesílka, jiná ves

Nesmíte se divit, pokud v pořadí druhý dopis od vašeho dodavatele bude vypadat jinak než ten první.

No, lepší asi nebude… ale může být z jiné „autorské dílny“. Prostě přišel z jiného oddělení, i když ze stejné firmy. A na pátém poschodí tam platí úplně jiná pravidla než v osmém patře.

Pokud budete sledovat korespondenci svých dodavatelů jako já, brzy zjistíte, že se dopisy z jedné firmy od sebe mohou velmi lišit.

Svým vzhledem, typem fontů, grafickým stylem, logem (či jeho umístěním) a mnoha dalšími parametry. Míra kreativity je v tomto ohledu někdy až zarážející.

Není divu, že jim pak nezbydou síly na to podstatné.

Kdyby marketing tušil…

Velmi málo firem se ve svém CI manuálu věnuje klientské korespondenci – a proto jim chybí základní pravidla.

Odborná oddělení tak mají volnou ruku při navrhování vzhledu dopisů a na výsledku je to citelně znát. Co úředník, to grafik. A jaký! Každé oddělení v rámci firmy má navíc trochu jiný přístup… a tím je zaděláno na problém.

Nevím, jestli to tuší jejich marketéři, kteří mají na starost péči o brand a komunikaci s klienty. Pokud ne, asi by se divili.

A pokud ano… nechci raději domýšlet.

Grafiky méně než malé množství

Grafika je mocná čarodějka.

Umí text rozjasnit, zpřehlednit a udělat z čtení příjemný zážitek. Na druhou stranu umí být velmi proradná – zejména v rukou amatéra. Pak dokáže udělat z textu nepřehledné bludiště, které vám zamotá hlavu. Nadlouho.

U řady dopisů je nasnadě otázka, zda se dá vůbec o grafice mluvit.

Firemní dopisy vypadají, jako by je psal váš soused na psacím stroji Consul – pamatujete ty časy?

Kdybychom na sledování klientské komunikace nasadili Policii ČR, jejich závěr by v řadě případů zněl: „Identifikovali jsme grafiky méně než malé množství“.

Hlavně, ať to jde vidět

Velké oblibě autorů dopisů se těší zvýrazňování některých částí textu. Aby nám, čtenářům, nic neuteklo.

Způsoby jsou různé. Na celé čáře vyhrává vytučnění písmen, následováno podtrháváním. A když to nestačí, přidá se i kurzíva.

Pokud je něco hodně důležitého (a o tom vůbec nepochybujte, že ano), použije se kombinace více možností. Například podtržení a zároveň tučné písmo k tomu. Paráda, co?

Problém ovšem nastane, když má autor nutkavý pocit důležitosti u většiny vět.

Jako se to například stalo v dopise od jedné pojišťovny, ve kterém zůstala pouze jediná věta v normálním fontu.

Pouze slušnost mi zabránila jim říci, která informace v celém dopise jako jediná zářila do celého světa.

Nejen láska prochází žaludkem

S dopisy je to stejné jako s jídlem. To začínáme jíst také napřed očima.

Když nám donesou hezky upravené jídlo, například biftek z vysokého roštěnce nebo fettuccine s čerstvým špenátem, poskočí nám srdce radostí – a začneme si jej se zájmem prohlížet.

Všímáme si aranžmá i barevnosti jídla. Někdy cíleně, někdy takto pracuje pouze naše podvědomí. Celá mysl se ponoří do talíře a ladí naše chuťové pohárky.

Teprve pak jsme připraveni začít jíst. V tu chvíli je celé tělo vybuzeno a těší se na „obsah“. Šikovné aranžmá splnilo svůj úkol.

Když vám ale přinesou jídlo neurčitého vzhledu, naskládané na talíř v chaosu, chuťové pohárky se schovají a odmítají se hostiny účastnit.

Jak prosté.

Dejte si pozor, co servírujete

Dopis od banky či pojišťovny „konzumujeme“ podobně.

Nejdřív jej projedeme rychlým pohledem a teprve pak začneme číst. Je to velice krátký pohled – ale důležitý.

Během něj zjistíme, zda je dopis hezký a tváří se přívětivě. Anebo je to naopak klasika, z které čouhá kyselá nálada úředníka na druhé straně.

Tato chvilka může mimo jiné rozhodnout i o tom, zda dopis odložíme „na později“, nebo si jej přečteme ihned.

Jediným pohledem nám tak dopis dokáže zkazit náladu, nebo nás naopak pozitivně naladit. A hlavní roli v tom hraje jeho vzhled – nikoli obsah!

Takže až příště dostanete dopis od svého dodavatele… přeji vám dobrou chuť.


Buďte v obraze

Jednou měsíčně vám pošleme shrnutí s nejnovějšími články

Přidejte svůj komentář

Menu
Zpět nahoru
Nejčtenější

30 chyb, které možná ničí i váš dopis – díl první

7. 7. 2015 | Martin Hofmeister
Zobrazeno 4350×
Znáte ten pocit, kdy zjistíte, že jste nějaké slovo roky psali špatně? Já bohužel ano. Naposledy jsem ho zažil minulý…
9 komentářů

30 chyb, které možná kazí i váš dopis – díl druhý

19. 8. 2015 | Martin Hofmeister
Zobrazeno 2045×
V minulém díle jsme si představili 15 častých chyb, se kterými se v psaných textech setkává jeden z našich copywriterů.…
2 komentáře

Jak napsat direct e-mail

14. 11. 2016 | Otto Bohuš
Zobrazeno 1700×
S myšlenkami se to má jako s dětmi: každý má nejraději ty své. Podobná logika platí i při rozesílání prodejních…
1 komentář
CopyGeneral
MKTI
© 1017 NedáSeToČíst.cz
Klasický web | Mobilní web