„Mnoho psů, zajícova smrt. Dejte do odstavce více než jednu myšlenku a pak sledujte rychlou smrt čtenářovy pozornosti.“
Jednoduchá rada, kterou se ale neřídíme. Jejím autorem je originální český textař Otto Bohuš. Z Brna. Takže jeho češstvím si nejsem moc jistý. Česky ale umí!
Jeho texty jsou vymazlené. Krátké, přesně 140 znaků, a jdou na dřeň. Někdy trochu šokují a jindy nutí přemýšlet. Až to trochu bolí.
Nedávno je dal všechny dohromady a vytvořil z nich nádhernou knihu. Nazval ji Orbis Tweetus, podle způsobu jejího vzniku.
Myslím, že by slušela oddělení klientské korespondence ve všech českých bankách i pojišťovnách. A hned dvakrát. Posuďte sami:
„Proč umět psát? Před dvaceti lety to bylo jedno – ztrapnil jste se leda v poštovním dopise. Dnes něco někam napíšete a hned to…
ví celý svět.“
To je další text z knihy. Autor se mýlí pouze v jednom. Netuší, na rozdíl od vás, jako sílu mají tištěné dopisy. A že je čtou denně statisíce klientů.
Jednu knihu bych dal také produktovým specialistům. Třeba kvůli této radě:
„Tajemství textařů odhaleno. Co je tou magickou formulí? Že když píší, vynechávají pasáže, které…
čtenáři přeskakují.“
A ještě jednu úvahu na konec. Pro ty, co tvrdí, že klientské dopisy musí smrdět korporátštinou.
„Není nudných témat. Jen nudných lidí.
Jakýkoliv typ businessu prodáte tak, že z toho bude napínavý biják, ne ordinérní cajdák.
Musíte ale chtít.“
Pokud chcete vidět, jak to dopadá, když digitál atakuje analog, a tweety se octnou na papíře, klikněte sem. První polovinu knihy si můžete prohlédnout. Zdarma! Tak neváhejte a mrkněte se. Pokud se nenajdete v textech, obrázky vás dostanou.
Chcete-li vlastnit album petrifikovaných Tweetů, je to jednoduché. Knihu si předplaťte. Já už jsem to udělal.
